Může to potkat každého? Pokuta za poctivost? 116 tis. Kč!

Situace, která může potkat každého občana při vyúčtování platby za vodu. Vodárny mají monopol a často jsou vůči spotřebitelům nekompromisní. To neznamená, že mají pravdu a občan je vůči nim bezmocný.

Reálný příklad z Frýdlantska

Když jsem na konci roku 2014 opisoval stav vodoměru na chatě, kam naše tříčlenná rodina jezdí tak 10 krát do roka především o víkendech, nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Tři a půl miliónů litrů?! Uvažoval jsem, jak by to bylo možné, aby přes jednu sprchu, toaletu a dřez v kuchyni proteklo tolik vody, kolik je v 50-ti metrovém plaveckém bazénu.

Spočítal jsem si, že by to znamenalo mít nepřetržitě naplno otevřený kohoutek po dobu 250 dnů, a to všechno za předpokladu, že by si toho nikdo povšiml. Vyloučeno! Došlo snad k havárii? Pak by musela být voda všude v domě! VYTEKLA do odpadu? Pak by protekla septikem o objemu 4 m3 a zaplavila celý pozemek okolo domu. Jenže žádný močál okolo vidět nebyl.

Dospěl jsem tedy k názoru, že jediné možné vysvětlení je špatně měřící vodoměr. Prostřednictvím mailu s přiloženou fotografií počítadla vodoměru, jsem údajně odebrané množství vody reklamoval u dodavatele – Frýdlantské vodárenské společnosti a.s. (FVS). Došlo k zahájení reklamačního řízení podle JEJICH interního řádu. Byl jsem vyzván k tomu, abych požádal o odmontování vodoměru a jeho přezkoušení v autorizovaném metrologickém středisku (AMS).

Žádost jsem zaslal, vodoměr byl demontován a otestován. Výsledek vyzněl v můj neprospěch.

Bohužel až následně jsem zjistil, že existuje ještě i další možnost, a to přezkoušení vodoměru, aniž dojde k jeho demontáži. O tom se píše v  par. 16, odst. (4) zákona č. 274/2001 Sb. „O vodovodech a kanalizacích“ (v dokumentu, který je pro činnost vodáren závazný)„…odběratel má právo zajistit si na vlastní náklady metrologickou zkoušku vodoměru na místě instalace, a to nezávislým měřidlem, připojeným na odbočení s uzávěrem za osazeným vodoměrem na potrubí vnitřního vodovodu před jeho prvním rozdělením…„.

Vodárny mi však tuto možnost nejenže nenabídly, ale není o ni současně ani zmínka v jejich reklamačním řádu. Vymontování vodoměru se totiž posléze ukázalo jako klíčové. Proč, to vysvětluje stanovisko Českého metrologického institutu (ČMI - státní organizace, zřízené Ministerstvem průmyslu a obchodu), ve kterém se uvádí:

„…. při demontáži vodoměru může dojít ke změně jeho technického stavu (vypláchnutí nečistot s vytékající vodou apod.)“ a dále „… k vypláchnutí od volných mechanických nečistot dojde i před zkouškami v AMS a instalační podmínky při zkoušce v AMS se často ve vztahu ke správnosti měření výrazně liší od podmínek v místě původní instalace vodoměru. V důsledku těchto okolností vznikalo podezření, že takový způsob přezkušování vodoměrů není dostatečně průkazný.

Vodárnám jsem předložil ještě i další dokument, který jsem od specialistů na měření z ČMI získal. Píše se zde:

„Nejčastějším postupem přezkoušení vodoměru je jeho přezkoušení po demontáži z místa instalace a dodání k přezkoušení ve zkušebně subjektu, který je k této činnosti zákonem o metrologii zmocněn. Tento způsob přezkoušení je možné provést vždy, jak však lze dovodit z výše uvedených informací nemusí vést k odhalení nesprávného měření majícího zdroj v příčinách, jež při demontáži pominou“.

Pozornost si zaslouží i samotná zkouška vodoměru, při které jím proteče jen něco okolo 100 litrů vody. Vůbec se tak neuvede do chodu mechanismus počítadla, tvořeného plastovými kolečky, které zobrazují hodnotu až od řádu tisíců litrů, kde patrně v mém případě došlo k chybě měření. A to, že se tak skutečně děje mi ve svém vyjádření potvrdil jednatel společnosti Vodo-Regula (nástupnické organizace dnes již neexistujícího výrobce mého vodoměru typ SV 3-5 VO-RE Qn 2.5 DN 20 SV), který mi napsal:

“Připouštím, že již v minulosti se podobné případy vyskytly, kdy se číselník otočil na 4., či 5. řádu a způsobil odběrateli nemalé problémy. Protože ozubená kola mají pro hladký pohyb určitou vůli, mohlo by se vlivem vnějších činitelů stát, že dojde k jejich posunu.„           

Přesto, že jsem všechny tyto argumenty postupně předložil řediteli, předsedovi představenstva a dozorčí radě Frýdlantské vodárenské společnosti trvají stále na tom, že jsem vodu spotřeboval a požadují po mě uhradit 116 tis. Kč. Nepomohlo mi ani to, že má dosavadní průměrná roční spotřeba od roku 2007 činí necelých 25 m3. Odmítli i argument, že nový vodoměr, který mi namontovali na konci roku 2014, mi při běžném užívání chaty do listopadu 2015, naměřil spotřebu pouhých 8 m3. Samozřejmě, že jsme na našem rozvodu vody neprovedli žádnou opravu a jedinou změnou byl nový vodoměr….

Při osobních jednáních s představiteli vodáren MĚ zarazilo, že neformálně byli na mé straně a souhlasili s tím, že spotřebovat takové množství vody je podivné. Z každé takové schůzky, která předcházela některému z oficiálních stanovisek, jsem odcházel s jistým optimismem a pocitem, že jsem nalezl zastání. Nevěřícně jsem si pak ale četl obdržená oficiální vyjádření, ve kterých byly mé argumenty odmrštěny a po původním „pochopení“ se slehla voda. Nedošlo ani k přijetí mého návrhu o smírné řešení - navrhl jsem uhradit mou dosavadní průměrnou spotřebu. To jsem pak nakonec v dobré víře, že dojde ke změně rétoriky vodáren, i udělal.

Myslím si, že dominantním důvodem pro tento postoj je strach z vytvoření precedentu, který by v budoucnu zhoršil pozici vodáren vůči ostatním odběratelům. Nezanedbatelnou roli zde asi hraje i obava z toho, že by mohlo dojít k vyvození osobní odpovědnosti členů vedení vodáren z toho, že přitakali mým argumentům a použili zdravý rozumu.

Jsem toho názoru, že podobný přístup nelze tolerovat a je nutné se proti němu ohradit všemi dostupnými prostředky. Frýdlantská vodárenské společnost mě nyní označila za neplatiče a informovala mě o tom, že má právo mi, na mé náklady (!), odpojit vodu. Zmocnila advokátní kancelář SPOLAK s.r.o. ke svému zastupování. Ti mě ve své před žalobní výzvě informují, že jim byly předloženy doklady:

„…. ze kterých jednoznačně vyplývá oprávněný nárok… „ jejich klienta na úhradu částky 116 tis.Kč. Dále uvádějí, že nejsou svým klientem: “…. oprávněni k jakémukoli jednání ohledně snížení nároku… „ a jsou „… toliko připraveni pouze jednat o případném splátkovém kalendáři k předmětné částce….“.

Zdá se, že se mi nepodaří vyhnout se soudnímu projednání, a to i přesto, že jsem vodárnám prostřednictvím svého právního zástupce sdělil, že jsem připraven uhradit částku 20 tis. Kč., aby k němu nedošlo (zoufalí lidé, dělají zoufalé činy…).

To jen pro představu reprezentuje hodnotu mé průměrné spotřeby vodu za více, jak 12 let.

Věřím, že se mi podaří prokázat, že Frýdlantská vodárenská společnost v právu není! Bude mi navíc velkou satisfakcí, bude-li nalezena cesta z podobného problému i pro ostatní spotřebitele, kteří již něco podobného zažili, nebo je to někdy potká. Budu vděčný za jakoukoli informaci, či podporu mého snažení, které není směřováno pouze k dosažení mého individuálního cíle, ale má ambici změnit přístup a chování monopolistů k nám, běžným občanům, kteří jim platí své peníze.

Ing. Jan Oboda

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V rámci projektu PRAVDA O VODĚ jsem se rozhodl podobné případy zveřejnit a zdokumentovat proces, který poškození lidé prošli a s jakým výsledkem.

Výzva: Pokud máte podobnou zkušenost nebo jste řešili podobný problém, ozvěte se prosím!