Omyl zcela zásadní: Když budu s vodou šetřit, budu .....

Za ni platit méně! Dnes tomu již věří mnohem méně lidí než dříve, ale vlastně ani ti, co tomu nevěří, neví proč. Logické přece je, že když odeberu méně, zaplatím méně a díky menší poptávce věci zlevní.

Stačí se podívat na automobilky. Přišla krize, lidé nekupovali, a ceny aut šly dolů. Není poptávka, a firmy chtějí prodat, proto sníží ceny (zisky) a platíme méně.

Logické to je a v běžném obchodu jde v podstatě o zákon. Při obchodu s vodou to však neplatí. Jde o monopol a vy vodu odebrat musíte. Potřebujete ji k životu. Pokud soukromá firma monopol ovládá, chce jediné – vydělat.           

Cenu vodného a stočného ovlivňují náklady a množství zpracované vody.

NÁKLADY: Zde logika platí. Čím vyšší náklady a vyšší zisková marže, tím vyšší cena vodného a stočného, kterou zaplatíme.

Zdražuje vše: plyn, elektřina, chemie, mzdy… a rostou zisky.

MNOŽSTVÍ: Objem dodané a vyčištěné vody také ovlivňuje cenu, ale jinak, než čekáte. Cena vody se stanoví tak, že se veškeré náklady vydělí očekávaným množstvím dodané a vyčištěné vody. Toto množství se stanoví z počtu připojených obyvatel a firem a zohlední se objemy z minulých let.

Prostě náklady se vydělí odebraným objemem. Když náklady vzrostou a objem klesne, cena stejně vzroste.

Systém byl takto nastaven z logického důvodu. Peníze, které se vybraly, sloužily k financování investic. Městské vodárny tak měly jisté zdroje na náklady i na obnovu sítí.

Dnes však peníze, které za vodu platíme, končí někde úplně jinde. Z veřejné služby se stal v řadě míst republiky kšeft samo-vyvolených. Systém obce vlastní infrastrukturu a investují do ní byl zachován, ale „Traunteberkové“ základní pravidlo o reinvestování peněz vybraných od spotřebitelů zpět do infrastruktury nerespektují.

Koncerny samy od sebe nic nastavit nemohou. Hlavní odpovědnost za systém Traunteberk nesou komunální politici a s nimi v ruku v ruce všechny vlády od roku 1993, vedení hlavních politických stran a legislativci v Parlamentu České republiky. Všichni věděli, že do vodárenského monopolu je instalován pro lidi a stát nevýhodný model. Důsledky sklízíme, protože politici systém Traunteberk koncernům a finanční skupinám umožnili zavést. Díky tomu si na své přišly koncerny a řada „politiků“ sedících v trafikách. Jak ukázalo dění na Ministerstvu životného prostředí a SFŽP v kauze Dojil, na své si patrně přišly i politické strany.

Peníze, které od lidí vyberou, totiž do vodáren a obnovy trubek nevrací. Zisky z vody byly předány zahraničním firmám a náklady zůstaly na obcích a lidech.

Co se stane, když lidé začnou šetřit a odeberou méně vody?

Dobrá otázka a pro mnohé překvapivá odpověď.

Zdraží voda!

Do vodáren byl instalován systém, který nikde v přírodě nenajdete. Parazit tu totiž doslova zabíjí svého hostitele. Je to ekonomické harakiri.

Ušetřit na vodném a stočném omezováním spotřeby je možné pouze v případě nulového odběru vody. Pokud ovšem u vás není zaveden paušál za instalovaný vodoměr – tzv. dvousložková cena vodného. V tom případě, i když nic neodeberete, stejně zaplatíte paušální částku právě za vodoměr.  

Dovolili jsme zavést systém, ve kterém se oddělily náklady od zisků.

Když začnete s vodou šetřit, zaplatíte v daném roce o něco méně. (Odeberete méně vody, pořídíte úsporné spotřebiče, sprchujete se, perete jednou za týden.) Ale vyšší náklady je třeba uhradit i s menším odebraným množstvím.

Takže?

To, co jste ušetřili, zaplatíte v následujícím roce ve vyšší ceně vody.

Náklady zůstaly stejné nebo narostly, ale množství vody je menší! Náklady i zisky zahraničních firem musí být uhrazeny. To znamená, že lidé v ceně vody zaplatí vše, i když odeberou menší množství vody.

Lidé zaplatí vše, ať už spotřeba vody roste, nebo klesá, ale jejich peníze neslouží k tomu, k čemu by měly. Místo do obnovy sítí tečou z velké části do zahraničí, a to firmám, které je zpět investovat nemusí! A tak cena vody roste, ale vodárnám peníze na investice schází.

Máme systém, kde hráči nedodržují původní pravidla, proto vodné a stočné roste, i když šetříte, a vodárny nemají peníze na investice, i když cena roste.

Existuje dalších 8 podobných omylů, díky kterým platíme za vodu stále více a přitom nemusíme: Stáhněte si e-book zdarma